Bustamante

Bustamante je městečko cca 2 h jízdy autem ze San Pedro na sever. V porovnáním s dalšími lokalitami je to trochu dál, proto jsme se tam nevypravili dříve, ale litovali jsme tohoto pozdního objevu. Věděla jsem akorát, že je tam jeskyně a koupaliště v průsmyku. Další podobné městečko je hned vedle Sabinas Hidalgo, kde se byl Luboš koupat sám jen s kolegy z práce v řece pod elektrárnou - Parque La Turbina. Z mapy je jasně vidět, že toto pohoří odděluje zeleň od pouště na druhé straně.

Do městečka jsme dorazili před obědem, obešli jsme si náměstí a kostel. Už jednou jsme zažili, že mši z kostela vysílají reproduktory na náměstí, ale zvony jsme z repráků slyšeli poprvé. Ne-li jediná, tak jedna z mála restaurací je Las Golondrinas. Dali jsme si oběd, dobrý klasicky mexický. A Vanesa, i když dopoledne 2 h spala v autě, prohlásila "hají" a seděla před dveřmi dokud jsme neodešli. Nevěřila jsem, že bude spát, měla jsem v plánu návštěvu jeskyně. Ale když jsme dojeli na parkoviště, odkud turisty nahoru vozí busík (schází jim lanovka jako mají v Grutas de García), byla tam taková fronta, že se nám v ní nechtělo čekat a sedli jsme zpátky do auta. Vanesa tentokrát hned usnula a jeli jsme se podívat do kaňonu - průsmyku.

kostel v Bustamante

Cañon De Bustamante nás mile překvapil. Průsmykem protéká řeka, která zde i pramení. Má krásně modrou barvu. Všude jsou piknikové stoly a griloviště. Minuli jsme alespoň tři vodní parky - nepředstavujte si žádné tobogány, jen betonové bazény a skluzavky - např. Boca de Leones. Je to nádherné místo. Když už jsme si mysleli, že to projedeme skrz na druhou stranu pohoří, asfaltová silnice skončila a její prašné pokračování blokoval uvízlý autobus, který zacouval do potoka a zahrabal se. Byla z toho všeobecná show. I poté, co přijel vyprošťovací vůz s navijákem to byla docela sranda, ale nezůstali jsme do konce, abychom viděli, jaká metoda nakonec zafungovala.

konec asfaltové cesty

zapadlý autobus

Tady na konci silnice je nejrozsáhlejší přírodní koupaliště - Paraje San Lorenzo. I když dnes byla na koupání zima, voda byla příjemně teplá a mexické děti se koupali. Ze břehu je sledovali rodiče málem v péřovkách :-) Louka je podmáčená, někdo tu postavil chodníčky a můstky, ale příroda si dělá co chce, nebo projektant byl blb, takže uprostřed totálně podmáčené louky je vám mostek úplně k ničemu. Chodníčky jsou spíše loužemi než suchým propojovadlem... nebo bylo hodně vody. Nejlepší je se zout a brouzdat se tím rájem, najít si místečko a posvačit, vykoupat se... ale to jsme neudělali, protože jsme nečekali, že bude voda teplá. Vylezli jsme na vyhlídku a obešli jsme koupaliště. Kromě koupání v říčce tu je jezírko a dva bazénky.

panorama z vyhlídky

říčka

bazén

vysokou trávu jsme dlouho neviděly

modrá tůňka

Nechtělo se nám odsud, ale ještě jsme se chtěli podívat do té jeskyně než nám zavřou. Dostali jsme se do poslední skupiny, čekání na autobus bylo tak akorát na vystřídání se na wc. Poté, co nás autobus vyložil nahoře, jsme prošli tunelem do nitra hory. Dříve se chodilo jinudy, ale prorazili zde tento tunel pro bezbariérový přístup. Staré cesty, které jsme viděli pod námi, byly pěkně nebezpečné. Nenapadlo by mě jít do jeskyně s kočárkem, ale tady by to šlo. Jeskyně byla velice vkusná v porovnání s Grutas de García. Grutas de Bustamante není tak členitá, je to jeden velký prostor se sloupem uprostřed, který se obchází po nově vybudovaných chodnících, krápníky jsou nasvíceny žlutým světlem, žádné barevné šílenosti. Bylo to moc pěkné, pro někoho možná krátké, ale s dětmi akorát.