sobota 31. prosince 2016

Výstup na Chupón (Dudlík nebo Příživník)


Cerro del Chupón je takový malý kopeček na úpatí hor vedle El Pinal (Chipinque). Parque Natural La Estanzuela je proti němu daleko. Výšlap trvá 45 minut i s dítětem v šátku na zádech. Cesta je ze začátku dost zarostlá, jde se houštím a trávou, v lese už se jde dobře, ale počítejte s velkými "schody" díky kořenům a kamenům. Cesta vede kolem jezírka s malým vodopádem, je značená barevnými stužkami na větvích. Výchozím bodem je Valenza 3516, Lomas del Paseo, 64925 Monterrey.


Nahoře 990 m.n.m. je kamenitý vrcholek s křížem, hezké posezení s výhledem na Cerro de la Silla. Chodí sem hodně lidí se psi, mají to jako venčící trénink, tak pozor na svačiny. Psi jsou nicméně pohodáři. Sestup trvá zhruba stejně, dole jsme šli jinou cestou než nahoru, ale všechny cesty se sejdou na jedné křižovatce a vedou dolu.




úterý 27. prosince 2016

Xenpal - minizoo



U odbočky na jeskyně Grutas de García je malá zoo pro děti - Xenpal. Představte si obdélníkovité náměstí, na něm pár stánků a kolem něho výběhy.


Hlavním lákadlem je kyblík mrkví, které si koupíte u vstupu, a kterými můžete zvířata krmit. Najdete tu velbloudy, lamy, poníky, kozy, krávy, zebry, žirafy, klokany, srnky, želvy, pávy, kachny, papoušky, opičky, králíčky... na něco jsem určitě zapomněla. Nabízejí projížďku na poníku nebo na velbloudu. Vstup 50-70 pesos, mrkev 15-20 pesos. Bez dětí to ale nemá smysl.









pondělí 26. prosince 2016

Termas de San Joaquín

Vánoce letos trávíme doma v Monterrey, tak abychom neseděli doma, když máme týden volno, vyrazili jsme do termálních lázní Termas de San Joaquín. Jejich webovka moc nefunguje.


Míst ke koupání v okolí Monterrey není mnoho, a když už, tak s teplou vodou, jako toto. Takže jsme vyrazili v zimě. Voda v termálech má 40°C a smrdí sírou. Areál hotelu je uprostřed ničeho, všude poušť a hory, ale je tu hezky a člověk se cítí v bezpečí. Lázně jsou dvoje, pro veřejnost (170 pesos, v pondělí zavřeno) a pro hotelové hosty. Na pozemku je rozeseto několik budov. Hlavní budova s restaurací, spa s masážemi, ruiny starých lázní, 4 moduly s ubytováním, budova se sálem a budova s bazénem. Kromě toho přístřešky na grilování, hřiště pro děti, hřiště na tenis/basket a altánek na kopci.




Cena 2600 pesos za pokoj pro 2 na noc včetně snídaně, večeře a neomezeného vstupu do lázní (od svítání do soumraku, nad 12 let) je příznivá. Hotel vypadá jako by se zasekl v 70. letech včetně nábytku a plakátů. Ale pokoje jsou OK, na každém jsou kamínka na dřevo, dvě manželské postele a koupelna.

Moc lidí tu nebylo, střídali jsme se v hlídání Vanesy po 45 minutách a užívali jsme si relaxaci v teplé vodě. Dva větší bazény jsou teplé, tři malé kruhové bazénky jsou supr horké a čistší. Na první pohled to není kdo ví co, člověk uzná, že se někdo snažil napodobit atmosféru římských lázní klenbami a sloupovím, ale některé detaily jsou mexicky nedotažené, nebo by to sneslo údržbu. Ale jakmile se naložíte do vody, je to všechno fuk. Převléká se v kabinkách, studená sprcha není moc studená, jinak by se v ní Mexičani nemyli. Je tu jen přírodní osvětlení v klenbách. Žádná elektřina, proto se "zavírá" na noc. Ráno jsem měla dojem, že se ve vodě rozpustilo pár žvýkaček, ale možná to byla prostě síra v cárech, nevím.


V přilehlé vesničce La Azufrosa jsou další veřejné lázně s ubytováním, ale cesta od hotelu do vesnice už leckoho odradí tento zážitek zkoušet. To je pro Mexičany, místní a tvrdé chlapy. Lázně jsou trochu levnější (125 pesos) a není omezen vstup dětí.


sobota 17. prosince 2016

Cabaňas La Moneda Arteaga - hory

Když se v Monterrey zeptáte někoho, jestli byl někdy v horách a ukážete směr eMe, zeptá se vás zpátky: "Myslíš na Chipinque?" Tím to pro ně totiž končí, úpatím hor. Jakoby netušili, že za prvním hřebenem eMe 2000 m.n.m. se táhne spousta údolí a hřebenů až 4000 m.n.m. Luboš to všechno projel na motorce za mé nepřítomnosti a našel pro nás takové trochu větší Beskydy, kde rostou listnaté lesy a borovice, kde mají pěkně vysluněný palouk a nádherné výhledy.


Ze San Pedra se vyjede o placené dálnici a frčí se směr na Saltillo, pak dál na jih kolem hor to také frčí rychle, odbočka do hor je parádní asfaltka až k odbočce k chatkám, takže cesta trvá jen dvě hodiny. Vanesa vydrží max hodinu - 1,5h, takže jsme si dali oběd v San Antonio de las Alazanas, jablečné městečko s červeným a zeleným jablkem na městské bráně. Je tu benzinka, jedna z mála v horách. Na náměstí zrovna klauni rozdávali pračky a sušičky těm, kteří si ze sebe nechali chvíli dělat srandu.

Poté vás cesta zavede do "Alp". U silnice odbočka na Chamonix? Najednou úplně jiné domy, ne tak alpské, spíše si představte horskou chatu z USA nebo Kanady. Projíždíte Bosques de Monterreal - mají tu i sjezdovku! A odbočka na Resort Alpino y Deportivo skrývá Club de Golf. Prostě snobácké hnízdečko, ale kdo touží po lyžování, zde se může ukojit.


My ovšem míříme dál, ne až do Mesa de la Tablas, kde se cesta zatáčí do leva, my sjíždíme na lesní cestu do skromného ubytování v betonových chatkách, Cabaňas La Moneda mají i pěkný web. Správcová nám na kus odtrženého papíru naškrábala číslo - rezervace na tel.: Aňa Sofía 844 175 6913 Je tu pár chatek různých velikostí pro 4, 7 a 11 osob. Každá má koupelnu, kuchyňku a venkovní posezení u grilu (polovina plechového sudu). Na místní poměry docela slušné ubytování. Udělejte si rezervaci, pokud by bylo plno, můžete pokračovat po cestě dál, ale do daleko ubožejších poměrů.



Tentokrát tu nepřespíme, počkáme si na to, až dole v Monterrey bude k nevydržení vedro, a pak teprve prchneme sem do hor. Teď na sluníčku je tu dobře, ale jakmile zapadlo, přišla zima. Prošli jsme se po horizontální cestě s výhledem zpět na ubytování a optickým klamem, který spojil spodní horizontální cestu s cestou, která klesá do údolí. A pak jsme se vyvalili na slunnou louku a užívali si tento prosincový den. Pro horaly je tu ke zdolání La Marta.



neděle 11. prosince 2016

Expats (přistěhovalci) v Monterrey

Začala jsem se zajímat, kde si sehnat kamarádky s dětmi. Nejprve jsem zašla na hřiště, ale je podzim, už skoro zima (nevadí že je tu na naše poměry stále léto), a nikdo s dětmi venku není, natožpak tak malými, jako je Vanesa. Při kočárkování na Calzada - zelený park ve tvaru kříže uprostřed nejfrekventovanějšího tahu v San Pedro - jsem potkala jediný další kočárek - stejného typu jako ten náš. (Prostě kočárek na ven. Jak jsem později zjistila, s ostatními kočárky místňáci jezdí jen po obchodních centrech.) A šly s ním dvě Američanky. Zvesela jsem se s nimi dala do řeči a s jednou z nich jsme začaly chodit ven s kočárky pravidelně, malá má přesně o měsíc méně než Vanesa.

Sheiloh mi doporučila se na Facebooku poohlédnout po skupinách Expats in Monterrey a Newcomers of Monterrey. Ona sama se s tou druhou Američankou dala dohromady přes Newcomers. Obě skupiny mají veřejnou FB stránku, kde skoro nic není. Skupina Expats funguje přes aplikaci MeetUp. Nějak jsem nepřišla na to, jak to pořádně používat a stejně asi převážně paří. Skupina Newcomers má tajnou FB a WhatsUp skupinu, kam dostanete přístup po zaplacení 100 pesos zápisného a 600 pesos ročního členského příspěvku (září - srpen, od ledna je sleva). 60 % z toho jde na charitu. Na FB jsem jim nechala na sebe email a tyto informace mi poslali: Newcomers se schází každé druhé úterý v měsíci (asi převážně u někoho, kdo má velký dům). První návštěva je zdarma, předpokládá se, že tam nebo na té další v hotovosti složíte členské příspěvky. Poté dostanete seznam cca 80 a více členů s jejich telefony a emaily. Skupina má průměrný věk 40 let (většina je 30-50), 30% je z USA/Kanady, 18% z Evropy, 40% ze Střední a Jižní Ameriky a 10% z Asie. Poslali mi rovnou email na jednu Češku, která je členkou, Annu.

S Annou jsme si vyměnily pár emailů, má 3 malé děti a bydlí nedaleko. Přidala mě do Československé skupiny na Whatsupu a rovnou nás pozvala na Mikulášskou. Ve skupině je 24 dospělých (i smíšené páry Čecha s cizincem) a 16 dětí (3 měsíce - 15 let). Počty se průběžně mění. To mě překvapilo, tolik! Super. A většina aktivit se odehrává v San Pedro, i když smíšené páry bydlí po celém městě. Super, máme nové sousedy a známé, město pro nás přestává být jen neznámou džunglí.


Česká Mikulášská se moc vydařila, i když byla dost zima (i pod 10°C). Přišel Mikuláš s čertem a andělem a dětem přinesl balíčky sladkostí. Většina dětí mluví španělsky lépe než česky. Někteří jsou tu na pár roků, jiní již 24 nebo 14 let a podnikají - například Michal si otevřel pekárnu, kde peče výborné české chleby, které si jako pozornost odnesli u mikulášské dospělí. Každý přispěl něčím na zub, dokonce byl objednaný Mexičan, který na zahradě u bazénu připravoval tacos. Poklábosili jsme, rozuměli jsme našim problémům, každý měl zajímavý životní příběh, jak se sem dostal. Moc příjemné souznění a pocit, že tu člověk není sám, že má komu napsat o radu, když chce koupit práškový cukr, nebo majonézu na bramborový salát. Současně se ale přes tento Whatsup kanál šíří informace o únosech, vydírání a násilí v našem okolí. Prý se situace opět horší, nebo se jen o těch případech více ví a mluví. Po novém roce zdražili benzín a situace se ještě zhoršila.

Našla jsem ještě dvě FB skupiny pro Čechy v Mexiku:
Checos en MexicoMexiko - Češi a Slováci v Mexiku

V úterý po Mikulášské byl Coffee Meeting skupiny Newcomers. Sheiloh mě vzala autem do paláce na úpatí Chipinque parku, kde se tentokrát setkání konalo. V obří hale stál obrovský nazdobený vánoční strom. Společnost byla ryze dámská, každá přinesla něco na zub. Probíhal networking, tentokrát tu bylo dost nových hostů jako jsem byla i já. Dokonce jedna Ruska, to mě překvapilo, ale již s kanadským občanstvím. V této společnosti jsem se již necítila jako doma. Působily noblesní atmosférou, většina z žen je zřejmě dobře zajištěná a bydlí v luxusních palácích. Trošku snobsky dokonalé, ale možná tento dojem navodily zejména starší dámy. Se Shiloh jsme skupinu opustily běhen DirtySanta hry a jely se naobědvat. Příští týden mě vezme na setkání mamin s dětmi, některé z nich byly dnes na Newcomers coffee. To by mohlo být to, co hledám.