Luboš miluje slunce, obzvláště jeho východy. Po pár dnech, kdy bylo zataženo, už se na něj tak těšil, že ho vyrazil přivítat už při jeho východu. Kromě slunce toužil i po zdolání horského hřebenu eMe. Budíček měl na 4.30, v 5 vyrazil do parku Chipinque. Dobrá zpráva - park je otevřen i v noci, tedy jetřeba platit 90 pesos i brzy ráno. Na horním parkovišti obešel hotel, ale s čelovkou žádnou stezku vzhůru neobjevil (ani později za světla). Cesta na eMe tedy musí být brána, kterou jsme se minule vrátili. Před tou ale stál strážce a chtěl povolení ke vstupu. Člověk se totiž musí registrovat dole na infocentru několik dní dopředu. Změna plánu, běžel s několika dalšími ranními ptáčaty širokou cestou po vrstevnici, kterou jsme šli minule, na vyhlídku připomínající posed. Skály nad ním se třpytily do tmy, jako by byly nasvíceny.
Slunce vycházelo z mraků, takže do východu dostal pár minut navíc. Bylo "mrazivé" ráno a foukal studený vítr. Slunce udeřilo do skal a postupně rozehrálo svou hru stínů na skalních masivech.
Na zpáteční cestě všechno jasně zářilo svěžími barvami a zvířata si ho zvědavě prohlížela, jestli z něj nekápne nějaká snídaně.
Žádné komentáře:
Okomentovat