Presa Rompepicos, Huasteca

V sobotu dopoledne jsme vyřídili praní, úklid, vaření a Skype. Odpoledne jsme si udělali výlet do hor do Huastecy, po toku řeky Santa Catarina. Podle mapy jsme měli jet podél řeky. Ve skutečnosti jsme jeli vyschlým korytem. Silnice ho křižovala, jak se jí zachtělo. Okolní skály vypadaly, jako by někdo jejich úhledně uložené vrstvy nemilosrdně vzal, zmačkal, zohýbal, postavil nastojato, a pak nahlodal. Asi zub času. Projížděli jsme soutěskami do dalších rovnoběžných údolí. Dojeli jsme až nakonec pěkné asfaltky. Vedla k přehradě Presa Rompepicos. Uprostřed údolí stojí stometrová zeď. Silnice jí projíždí tunelem na druhou stranu zdi. Stanuli jsme na dně vyschlé přehrady. Ostatní se kolem nás proháněli na motorkách, ATV čtyřkolkách, 4x4 džípech, kolech i koních. My se vydali na průzkum pěšky.

Nevěřícně jsme koukali na tu zeď. Slouží k ochraně Monterrey před ničivými záplavami. Když prší, tak spadne nebe, řekl nám včera pan domácí. Pak se asi údolím přižene tsunami a ta zeď ji zarazí. Těžkosi představit, že tu může být tolik vody, že se voda valí tunelem, kterým jsme projeli zdí přehrady, a ještě přetéká vrchem. Ale před dvěma lety bylo tolik vody, že se naplnila. Letos by mělo akorát teď v říjnu pršet, ale zatím nic. Je sucho. Došli jsme se podívat za roh a před námi se rozevřelo další široké údolí. Cesta byla dobrá, kamenitá, rozhodli jsme se, že se vrátíme pro auto a ještě kousek pojedeme. Popojeli jsme nějakých 5 km, všechno vypadalo pořád stejně. Takhle to může být dalších 10, 15, 20 km. Otočili jsme to na zpět.


Projeli jsme zdí přehrady a fotili i z druhé strany. Pak Luboš zmerčil schodiště. Chceš si vylézt na pyramidu? prohlásil a už se drápal do strmého schodiště. Vylezla jsem 5 schodů a zkoušela, jak se po nich půjde dolu. Nic moc, ale budiž. Vyšla jsem ani ne do šestiny, a tam jsem se zasekla. Bylo to dost strmé, s klouzavým pískem, zábradlí končilo ve vzduchu nad průjezdem, ale nejvíc mě zarazilo, že se bouchám do holení o další schod. A ta výška pode mnou. Šel nahoru sám. Slezla jsem dolu a pozorovala, jak se probíhá po zdi sem a tam a ještě o kus výš, až vylezl úplně nahoru na zeď. Musel tam mít pěkný výhled na obě strany. Mezitím se další příchozí odvažovali Luboše následovat, a všichni vyzývali své druhy k výkonu stejnými slovy: "Chceš si vylézt na pyramidu?" Zpestřením byla skupina kovbojů s klobouky na koních, kteří se přihnali údolím a projížděli tunelem na druhou stranu. Byli to pěkní koně, s hlavami nahoru, živí, nedočkaví, bojácní, zpocení, ale i muly a osly. Cestou zpět jsme si zapamatovali pár odboček, které by možná stáy za další průzkum, jako Caňon San Judas a Caňon Guitarritas.

Doma jsme zkoumali mapu. Monterrey je v 500 m.n.m. Za ním začínají hory, které mají 1800 - 3500 m.n.m. Za horami je náhorní plošina 2000 m.n.m. na které leží města jako Zacatecas, Querétaro, ale i Mexico City. To vysvětluje, proč je nahoře polopoušť, a tady dole je spousta zelených křovisek. Monterrey je pod zlomem.