sobota 16. prosince 2017

Seznam výletů - Tips for trips

(ENG) This is list of great trips you can do around Monterrey. We love those mountains! We hike them, we dont give up in search for water to swimm, we like architecture and getting to know everything interesting. We hate shopping. This is what we colected and most of it also visited. Those I did are on my blog, I plan to add those my husband did as well, but I need him to help me, so it takes time :-) Most of it we did with our daughter in the belly or up to her 2 years.

(CZ) Když jsme přijeli do Monterrey, bylo to pro nás nudné město, protože jsme neznali, kam se tu dá jet strávit víkend. Zde je seznam výletů, které jsme dali dohromady. Většinu jsme podnikli, nebo ještě chceme podniknout. Kde jsem byla, z toho je příspěvek na blogu, kde byl manžel sám, z toho bude příspěvek, až ho dáme do kupy. Milujeme hory, lezeme na ně, nevzdáváme se hledání koupacích lokalit, máme rádi architekturu a poznávání všeho zajímavého. Neradi nakupujeme. Většinu jsme podnikli s dcerou, v těhotenství nebo do jejích dvou let.



Chipinque, El Piňal - nice picnic, walk / morning hike, kids friendly
eMe 1, eMe 2 - all day hike, no kids
Chupón - short hike
Mitras, Pico Perico - all day hike - very difficult, no kids
Teleférico, Antenas - all day hike
Cerro de la Silla - all day hike to Pico Note - very difficult, no kids
Cascadas de Guadalupe - nice walk, morning hike
Huasteca: Presa Rompepicos, Caňon Santa CatarinaLas Guitaritas - car sightseeing / moto
La Estanzuela - all day hike and swimm/soak in stream, kids friendly
Capilla Schoenstatt - chapel with viewpoint reachable by car or morning hike, kids friendly
Cola de Caballo - touristic spot, waterfall, by car, kids friendly
Santiago - lunch place, nice town
Bioparque Estrella - all day, safari, kids friendly
Ciénega de Gonzáles, Salto de Santa Catarina, Paso de Lobos, Laguna de Sánchez - 1-2 days trip through the mountains with nice walk/ATW
Las Adjuntas - all day swimm/soak in stream, good car needed
Matacanes, Hydrofobia - 1-2 days adrenalin experience, no kids, or one day "al salmon"
Cascada del Chipitín - all day trip, moto/ATW, swimm
Potrero Redondo - all day trip, moto/ATW
El Pajonal - all day trip, moto/ATW
Rayones - 1-2 day trip, moto/ATW
Cebolla - 2 day trip, moto/ATW
Grutas de García, Xenpal - all day trip (2 half day trips) to a cave and a small zoo, kids friendly
Cueva Ahumada - half-day trip to prehistoric petroglyphs
Boca de Potrerillos - half-day trip to prehistoric petroglyphs
Potrero Chico - all day trip, climbing paradise, pools
Termas de San Joaquín, La Azufrosa - 1-2 days hot springs, kids friendly
Bustamante - all day swimm and cave, kids friendly
Sabinas Hidalgo, Parque La Turbina - afternoon swimm
Parras de la Fuente, Casa Madero - 2 days sightseeing + vineyards
Dunas de Yeso, Cuatro Ciénegas - 2 days sightseeing, white sand, swimm
Las Dunas de Bilbao - 2 days sightseeing, white sand
Saltillo - 1-2 days, city sightseeing, museums, shopping
Arteaga - all day trip, sightseeing, shopping, kids friendly
San Antonio de las Alazanas, Monte Real, Mesa de las Tablas, Cabaňas La Moneda, La Marta - 1-2-3 days, mountain vilages, hike
La Viga - all day hike, no kids
Galeana, Puente de Dios, Pozo del Gavilán - 2-3 days sightseeing, mountain town
Real de Catorce - 2-3 days sightseeing, horse riding in mountains, ruins, ghost town
Presa El Cuchillo - all day, boat trip, barbecue

pátek 8. prosince 2017

Tuhá zima - v Monterrey sněží!

Říkají, že v Monterrey sněží tak jednou za 10 let... Po zkušenostech z uplynulých dvou let jsme nic takového nečekali, ale poštěstilo se. Předpověď hlásí 2° C, prší... a najednou sněží! Do rána na některých místech uvázlo trochu mokrého sněhu, ale dost na to, abychom vyrobili sněhuláčka, nebo aby se děti na školním dvoře koulovali. O pár set metrů výše - třeba v Chipinque parku - se můžou chlubit pokrývkou několika centimetry sněhu. Na Facebooku se hádají, kdy naposledy kdo pamatuje sníh ve městě, vychází mi z toho, že to bylo ne před deseti, ale před 16-20 lety.

loni 2016

letos 2017
u nás na terase

Mexičani nasadili prošívané péřové bundy - tedy ti, kteří museli vystrčit nos ze dveří, a nesundávají je ani v kancelářích. Tedy takové modely neuvidíte ani v Alpách, s takovými péřovkami by přežil Evropan i na severním pólu. Luboš se šel zeptat kolegy, jestli je to nejteplejší bunda, kterou má. Odpověděl, že ne, že má ještě jednu teplejší na cesty do Prahy :-D

neděle 26. listopadu 2017

Boca de Potrerillos - petroglify 2

Při hledání informací o Cueva Ahumada (viz. předchozí článek) jsem narazila i na pár dalších míst poznamenaných petroglify. Z nich se mi ovšem podařilo dohledat v mapě pouze Boca de Potrerillos. A tak jsme se o týden později vydali opět po stopách pravěkých lidí z mladší doby kamenné, kteří po sobě zanechali kromě kosterních pozůstatků a hrotů šípů i rytiny a malby na kamenech. Vydali jsme se směrem k Hidalgo a Potrero Chico a pokračovali jsme k městu Mina. Ale nezastavovali jsme se tu, i když alespoň kostelík by za zastávku stál. Byli jsme rádi, že dítě spí. Chtěli jsme jí tuto hodinku a půl spánku v autě dopřát.


Boca de Potrerillos (v překladu ústí pastvinek) se nachází v polopouštní oblasti, prý se v okolí Miny dají najít též halucinogenní kaktusy peyote, my jsme ale žádný nepotkali. Je to průlom v přírodní kamenné hradbě, úplně jsem si při příjezdu představovala, jak se na hradbách tvořenými vrásovým zlomem objeví indiáni s luky a šípy, jeden vedle druhého, a začnou po nás pálit. Ideální obranná pozice s výhledem do planiny obklopené horami. Nic dramatického se ale nesemlelo, dojeli jsme na opuštěné parkoviště s ospalým strážním domkem. Jak to tak bývá, po naprosto příšerné příjezdové cestě, nenápadné odbočce a hrkání, člověk dojede na docela pěkně upravené turistické místo, kde ale chcípl pes, protože nemají žádnou publicitu a nikdo o nich neví. Nám to trvalo dva roky, než jsme se sem dostali.


Uvítali nás dva správci, podepsali jsme se do návštěvní knihy, prohlídli si malou expozici, ani vstupné nechtěli... Zázemí tu mají pěkné, stinné, se záchody, ale oba dva se po chvíli lelkování odebrali do svých pickupů, asi tam měli navíc rádio a klimatizaci. Vydali jsme se po stezce do průsmyku. Záhy jsme potkali odbočku - pěšinu stoupající do svahu. Dali jsme se po ní a fotily kameny u stezky. Vystoupala jsem až nahoru ke skalnaté hradbě. Nádherný výhled. Představovala jsem si ten poplach ve vesnici, když se ráno probudili a uviděli, že jejich údolím táhne stádo bizonů nebo jelenů. A ty nekonečné hodiny na hlídce, které si krátili rytím do balvanů na svahu. Nebo že by pořádali sochařská sympózia? K hradbě jsem došla přímo v místě, které jsem poznala podle fotky dole v muzeu. Tady našli pod převisem odpočívající kostru pravěkého muže.









Slezla jsem zpět na pěšinu a ta nás zavedla zpět ke vstupnímu domku. Tak znovu jsme se dali po stezce do průsmyku a už jsme neodbočovali, protože nám došlo, jak je to tu rozlehlé. Ideální místo pro vypuštění zvídavých malých skautů, kteří by se rozutekli po přehledném svahu a objevovali rytiny. Došli jsme k visuté lávce přes vyschlý potok. Za ní dlouho žádné kameny nebyly, ale po 400 metrech jsme došli k vyvýšenému místu se skalami. Došli jsme až na místo nazývané El Promontorio - předpokládané obřadní místo pro konání rituálních tanců kolem ohně. Kolem tohoto místa bylo rytin jak naseto, nenašel by se prázdný kámen.










Spěchali jsme zpět k autu, měli jsme hlad a měli jsme dost toho ostrého sluníčka v této vyprahlé pustině bez špetky stínu. Doporučuji sem nejezdit v létě, podzim/zima lepší, trocha oblačnosti přijde vhod.

pondělí 20. listopadu 2017

Cueva Ahumada - petroglify 1

Už před dvěma lety jsem četla v něčím blogu, že byli v Huastece, a pak se jeli podívat na pravěké rytiny. Ale nikdy jsem nedohledala kde, co a jak. Až Petra, naše česká kamarádka, nám poradila a pojmenovala to, co hledáme: petroglify a petroryty - petroglifos a petrograbados - v Cueva Ahumada - začouzená jeskyně. Pro milovníky kamenů a historie je to něco neuvěřitelného, že něco tak starého se nachází pouhých 45 min autem ze San Pedra směrem na Saltillo. Pro mě je vůbec zázrakem, že v té prázdné polopouštní horské krajině, něco zajímavého je. Vyjeli jsme po placené dálnici a sjeli na prvním sjezdu na neplacenou. U místa v mapách označeného jako Gas Station Casa Blanca jsme sjeli do vesnice Rinconada a vjeli do hor.


Je neuvěřitelné, že Cueva Ahumada, chráněné místo s prehistorickou hodnotou, starší archeologické naleziště než všechny piramidy na Yucatánu - z mladší doby kamenné 6000 let př. n. l. se nachází v nenápadné zatáčce přímo u silnice jen oddělené plotem, v úzkém údolí po jehož jedné straně vede silnice a po druhé železnice... napadá mě, kolik takových dalších míst zničili omylem při stavbě železnice... Jedna cedule s neúplnými informacemi - třeba z jakého období nálezy pochází a co to bylo za lidi, kteří je vytvořili (neandrtálci nebo kdo) se zde nedočtete.

 tak to je ona, začouzený převis



pohled zvrchu na příjezdovou cestu

Lokalita je maličká, ale plná porytých kamenů. Skála je pokreslená červenými ornamenty. Nejdřív si všimnete prvních, a pak jdete podél a vidíte další a další, až zjistíte, že jste vylezli na obrovskou hromadu kamení, každý druhý na sobě něco má a před vámi se stále objevují nové cíle. V jedné ruce foťák nebo mobil, takže se nemůžete pořádně držet, ale touha po objevování vás žene kupředu. A pak se rozhlédnete a zjistíte, že vaše děti s manželem sedí dole a kroutí hlavou nad vaším bláznovstvím a tvrdí, že to tam mohl nakreslit kdokoliv kdykoliv... a váš objevitelský duch bojuje s jejich skepsí, která podrývá vaši radost... ale přeci jsou pravé!






Neradi se vracíme stejnou cestou, tak jsme pokračovali kupředu a přijeli jsme do García. Dali jsme si oběd v restauraci u náměstí - mariscos, Vanesa pohonila holuby u kašny, já si prošla trh a výlet jsme zakončili v místním muzeu, kde jsme se konečně dočetli nějaká fakta o nalezišti Cueva Ahumada.




neděle 19. listopadu 2017

Bustamante

Bustamante je městečko cca 2 h jízdy autem ze San Pedro na sever. V porovnáním s dalšími lokalitami je to trochu dál, proto jsme se tam nevypravili dříve, ale litovali jsme tohoto pozdního objevu. Věděla jsem akorát, že je tam jeskyně a koupaliště v průsmyku. Další podobné městečko je hned vedle Sabinas Hidalgo, kde se byl Luboš koupat sám jen s kolegy z práce v řece pod elektrárnou - Parque La Turbina. Z mapy je jasně vidět, že toto pohoří odděluje zeleň od pouště na druhé straně.


Do městečka jsme dorazili před obědem, obešli jsme si náměstí a kostel. Už jednou jsme zažili, že mši z kostela vysílají reproduktory na náměstí, ale zvony jsme z repráků slyšeli poprvé. Ne-li jediná, tak jedna z mála restaurací je Las Golondrinas. Dali jsme si oběd, dobrý klasicky mexický. A Vanesa, i když dopoledne 2 h spala v autě, prohlásila "hají" a seděla před dveřmi dokud jsme neodešli. Nevěřila jsem, že bude spát, měla jsem v plánu návštěvu jeskyně. Ale když jsme dojeli na parkoviště, odkud turisty nahoru vozí busík (schází jim lanovka jako mají v Grutas de García), byla tam taková fronta, že se nám v ní nechtělo čekat a sedli jsme zpátky do auta. Vanesa tentokrát hned usnula a jeli jsme se podívat do kaňonu - průsmyku.

kostel v Bustamante

Cañon De Bustamante nás mile překvapil. Průsmykem protéká řeka, která zde i pramení. Má krásně modrou barvu. Všude jsou piknikové stoly a griloviště. Minuli jsme alespoň tři vodní parky - nepředstavujte si žádné tobogány, jen betonové bazény a skluzavky - např. Boca de Leones. Je to nádherné místo. Když už jsme si mysleli, že to projedeme skrz na druhou stranu pohoří, asfaltová silnice skončila a její prašné pokračování blokoval uvízlý autobus, který zacouval do potoka a zahrabal se. Byla z toho všeobecná show. I poté, co přijel vyprošťovací vůz s navijákem to byla docela sranda, ale nezůstali jsme do konce, abychom viděli, jaká metoda nakonec zafungovala.

konec asfaltové cesty

zapadlý autobus

Tady na konci silnice je nejrozsáhlejší přírodní koupaliště - Paraje San Lorenzo. I když dnes byla na koupání zima, voda byla příjemně teplá a mexické děti se koupali. Ze břehu je sledovali rodiče málem v péřovkách :-) Louka je podmáčená, někdo tu postavil chodníčky a můstky, ale příroda si dělá co chce, nebo projektant byl blb, takže uprostřed totálně podmáčené louky je vám mostek úplně k ničemu. Chodníčky jsou spíše loužemi než suchým propojovadlem... nebo bylo hodně vody. Nejlepší je se zout a brouzdat se tím rájem, najít si místečko a posvačit, vykoupat se... ale to jsme neudělali, protože jsme nečekali, že bude voda teplá. Vylezli jsme na vyhlídku a obešli jsme koupaliště. Kromě koupání v říčce tu je jezírko a dva bazénky.

panorama z vyhlídky


říčka

bazén

vysokou trávu jsme dlouho neviděly

modrá tůňka

Nechtělo se nám odsud, ale ještě jsme se chtěli podívat do té jeskyně než nám zavřou. Dostali jsme se do poslední skupiny, čekání na autobus bylo tak akorát na vystřídání se na wc. Poté, co nás autobus vyložil nahoře, jsme prošli tunelem do nitra hory. Dříve se chodilo jinudy, ale prorazili zde tento tunel pro bezbariérový přístup. Staré cesty, které jsme viděli pod námi, byly pěkně nebezpečné. Nenapadlo by mě jít do jeskyně s kočárkem, ale tady by to šlo. Jeskyně byla velice vkusná v porovnání s Grutas de García. Grutas de Bustamante není tak členitá, je to jeden velký prostor se sloupem uprostřed, který se obchází po nově vybudovaných chodnících, krápníky jsou nasvíceny žlutým světlem, žádné barevné šílenosti. Bylo to moc pěkné, pro někoho možná krátké, ale s dětmi akorát.


pondělí 6. listopadu 2017

Real de Catorce

Výlet do Real de Catorce jsme plánovali min. dva měsíce předem, na poslední chvíli mají místo jen málokdy. Je to malé městečko v horách, kterému se říká též město duchů, patří mezi Pueblos Mágicos, a pro to všechno je velice oblíbené turisty. Jméno dostalo po 14. popravených španělských důstojnících. Vyhlášené bylo těžbou stříbra, po zavření dolů bylo opuštěno a stalo se něj město duchů. Mnoho rozvalin domů ve městě, ale hlavně opuštěné doly v okolí, dodávají městu genia loci a a na atraktivitě v očích turistů. Pohoří je též cílem indiánských poutníků Wixárika (Huichol), kteří míří k posvátnému místu Cerro Quemado (Spálený vrch). Přicházejí během celého roku od pacifického pobřeží a po cestě v poušti sbírají halucinogenní kaktus peyote. Navíc v říjnu je kostel cílem mnoha katolických poutníků (Sv. František z Asisi). Hlavní příjezdová cesta do města vede skrz 2 km dlouhý tunel Ogarrio, který ústí přímo do města. Z důvodu nedostatku parkovacích ploch je tunel v říjnu uzavřen pro auta. Proto jsme se sem vypravili první víkend v listopadu. Město bylo ještě krásně vyzdobeno po dni mrtvích (dušičkách). Báli jsme se, že už bude zima, ale slunce bylo silné, takže tričko s dlouhým rukávem bylo akorát jak na teplotu, tak na ochranu proti spálení. Po západu se ale mikiny hodily.


Vyrazili jsme z Monterrey brzy ráno kolem páté, takže do Real de Catorce jsme dojeli ještě před desátou (což obyčejně teprve vyrážíme) a byli jsme mezi prvními návštěvníky. Udělali jsme si prodloužený víkend a v neděli odpoledne jsme byli moc rádi, že odjíždíme až v pondělí, protože bychom strávili mnoho hodin v zácpě aut čekajících frontu do tunelu s kyvadlovým provozem. Zároveň jsme viděli město takové, jaké doopravdy je, poté co odjedou víkendoví turisté a obchodníci. Davy i stánky zmizely a byly vidět vchody a domy.

 příjezd k tunelu Ogarrio

Nedělní dopoledne jsme věnovali procházce po městě. Všechno se v podstatě odehrává v jedné ulici vedoucí od tunelu až k náměstí Parque Plaza Hidalgo. Náš hotel Rincón del Pintor byl kousek od tohoto náměstí. Jen co jsme vystrčili nos z hotelu, potkali jsme průvodce - koňáka a zarezervovali jsme si výlet na odpoledne. Na náměstí Parque Plaza Hidalgo se toho dělo tolik najednou, že nám oči přecházeli. Výzdoba po dni mrtvých, bubeníci, turisté, průvodci nabízející své koně nebo jeepy na různé výlety, stánkaři a jiní prodejci... Ulice byly plné lidí a stánků. Není divu, že jsme toho za celé dopoledne nezvládli o moc víc než ujít ty tři bloky od náměstí ke katedrále a zpět. Před katedrálou probíhalo taneční vystoupení v krojích. V katedrále mají zvláštnost - v místnosti vlevo vedle oltáře jsou stěny pokryty obrázky - připomínaly mi ručně kreslené pohlednice s církevním poselstvím. Naproti katedrále je Mincovna - Kulturní centrum - Muzeum vše v jednom. Obrovský komplex plný obrazů, fotek, artefaktů a indiánských děl rozhodně stojí za návštěvu. Kvůli množství stánků jsme na první pochůzce nenašli dva velké hotely na hlavní ulici s vyhlášenými restauracemi a najedli jsme se v jedné malé kantýně pro místní. Klasicky kuchyně je vedle záchodů, takže bohužel Lubošovým očím neunikl džber, ve kterém myli příbory...

výzdoba Día de los muertos na náměstí

výzdoba Día de los muertos na náměstí

 volná hlavní ulice poté, co odjeli turisté, katedrála v pozadí,
v této ulici se líbal Brad Pitt s Julií Roberts ve filmu Mexičan

 tanečníci před katedrálou

katedrála - sál s obrázky

Mincovna - Museum

indiánská pouliční produkce

Odpoledne jsme na čtvrtou hodinu měli domluvený výlet na koních do Pueblo Fantasma. Náš průvodce už na nás čekal, vypadalo to, že se vsadil s kamarádem, jestli přijdeme nebo ne. Přivedl dva koně a sám šel pěšky, protože svého koně někomu půjčil. Vanesa byla v nosítku na zádech a nikomu to nevadilo, dokonce se jí to líbilo. Jen já trnula strachy, protože na strmé kamenité cestě to koním dost klouzalo. Celý výlet trval 2h a vyšlo to akorát do západu slunce, takže ruiny byly krásně nasvícené. Vlastně to není vesnice duchů, je to opuštěný důl, všechny budovy měly svou funkci při těžbě stříbra a jeho zpracování. Budova, která vypadá jako kostel, byla strojovna výtahu, který spouštěli do nedaleké "studny". Podívali jsme se do tunelu, ale nic zajímavého jsme neviděli, průvodce nám ukazoval kousek slídy a tvrdil, že je to stříbro... Je odtud krásný výhled zpět na město. Dá se sem dostat jen pěšky nebo na koni. Koně pak čekají na parkovišti pro koně a turisté si prozkoumávají ruiny sami nebo s průvodci.

Pueblo Fantasma - opuštěný důl




Výlet na koních se nám zalíbil, po cestě zpátky jsme tomu přišli na chuť, a tak jsme si rovnou domluvili další výlet. V sobotu dopoledne jsme vyrazili na posvátný kopec Cerro Quemado. Cesta byla daleko příjemnější, nebyla tolik do kopce a koně šli po měkké hliněné stezce. Náš průvodce jel na oslu. Tento výlet byl na 3 hodiny. Vyjeli jsme z města opačným směrem, opět jsme projeli opuštěným statkem - dolem a před námi už byly jen zvlněné kopce porostlé nízkým křovím. Opuštěné kamenné domečky vypadaly v té krajině kouzelně. A zemina hrála všemi barvami: od okrových, hnědých přes červené až po modro-zelené tóny. Vanesa mi na zádech dokonce usnula. A spala i když jsme sesedli na parkovišti koní, které se k ničemu nepřivazují, prostě tam čekají, až se pánové vrátí, prospala výstup na posvátnou horu, výklad před kapličkou i okolo ní. V sedle hory jsme navštívili energeticky silné místo označené kameny uspořádanými do kruhů s ohništěm uprostřed. Průvodce nám vysvětloval průběh rituálu a ukázal nám malinký peyote kaktus, který z ohniště vyhrabal. Na vrcholku pak je malá kaplička, kam indiáni přináší své oběti - peníze, pivo, zrcadélka, jídlo, květiny atd. Pak nám vysvětloval, proč se kopec jmenuje spálený vrch, ale moc jsem to nepochopila. Něco o klucích, kteří skákali přes oheň, a pak v jednom kameni je s trochou fantazie rozeznatelné děťátko. Vanesa se probudila, posvačili jsme, pokoukali jsme se po okolí, nasáli energii a následovali našeho průvodce dolů ke koním. Byl to nádherný výlet do divočiny, ale přitom do srdce Mexika, na místo, kam se autem nedá dostat, byl to pravý mexický výlet na hřbetech koní do hor. Byli jsme nadšení a povznešení. Hlavně z té volnosti a také našeho bláznovství, co všechno zvládneme s dítětem absolvovat.

kaplička

kaplička

energeticky silné a posvátné obřadní místo


čekající průvodci s Cerro Quemado v pozadí

turisté na koních

s větrem v hřívě
 
Po odpoledním odpočinku už nám do západu slunce moc času nezbývalo. Vypravili jsme se na sever ke hřbitovu, na kterém stojí kaple. Capilla Guadalupe byla velmi starobylá s náhrobky v podlaze. Naproti hřbitovu je Plaza de Toros, ale mnohem více nás zaujala tři prasátka :-)

Pantheon - hřbitov s Capilla Guadalupe

tři čuníci

společná při západu slunce


V pondělí jsme zvažovali ještě třetí výlet, který Real de Catorce nejčastěji nabízí turistům: vyjížďku jeepem Willi dolů z hor na poušť, kde bychom obdivovali železniční stanici a viděli, jak roste peyote - halucinogenní kaktus, na kterém tu všichni frčí, a jsou tak příjemně zpomalení a veselí. Ale nakonec jsme to zavrhli. Nechtělo se nám hrkat jeepem po prašné cestě s dítětem, které to brzy přestane bavit. A navíc cena stoupla s odlivem zájemců. O víkendu totiž naplní jeep až deseti lidmi - nejoblíbenější místa jsou na střeše, v pondělí bychom museli mít privátní tour.

jeep Willi s pupkáčem na střeše

další jeepy Willis ve frontě na turisty

Místo výletu jsme se spokojili s objevováním města bez turistů a stánků. Zbývalo nám ještě objevit  Palenque de Gallos - amfiteátr používaný pro kohoutí zápasy, který se skrýval hned za prvním rohem od hotelu, ale v uličce, kterou jsme ještě nešli. A to už jsme měli městečko prochozené tam i zpět křížem krážem. Rozhlíželi jsme se po domech a odhadovali, kde asi točili Mexičana, a potkali jsme bar s lítačkama jak z Desperada. Pak jsme se prošli kousek za město k potoku, obdivovali terasovité dvorky a žasli, jak a kde všude mohou mít ustájené osli, koně, kohouty a další zvířata. Není výjimkou, že z rozvaleného domu na vás švihá ocasem kůň. Je to vlastně vesnice, která na sebe na víkendy obléká drahé roucho. Ale cena pozemků zde stále stoupá, domy se opravují, staví se nové hotely... má to potenciál Guanajuata, ale naštěstí to vypadá, že mají vyhlášku, která jim dává za povinnost v centru mít kamenné fasády. Takže si postaví betonový dům a obloží to kamenem, kdyby tak mezi to vložili trochu polistyrenu.... Ve městě jsme se zdrželi až do brzkého oběda, a pak jsme vyrazili prázdnými ulicemi k tunelu a pryč. Měli jsme tip ještě navštívit osídlení La Paz, které jsme minuli po cestě. Ale restauraci byste tam hledali marně.

Palenque de Gallos

lítačky jak z divokého západu

pohled na město o opačného břehu

ustájení koní

cestovatelka

Población La Paz skrývá muzeum s dobrovolným vstupným - Důl Svaté Anny - Mina Santa Anna. Ujala se nás průvodkyně, která nám vše ukázala a provedla nás skladištěm dinamitu, domem majitele, zahradou, dílnami, skladištěm vzorků horniny, ústím štoly, kolem nádrže na vodu, až k věži, kterou postavili pro hodiny - dar z Mexico City, které ale byly moc velké, a tak je posunuli do Real de Catorce a do dneška tikají na věži katedrály. A z hodinové věže je strážní věž. Prohlídka byla moc příjemná, nelitovali jsme. Důl koupila kanadská firma a plánuje z něj udělat kulturní centrum, již začali s plánovanými rekonstrukcemi.


sklad vzorků hornin


Návštěvu La Paz jsme zakončili u kostela, kvůli kterému jsem tu vlastně chtěla zastavit, který byl ale zavřený. Poseděli jsme na náměstíčku, které bylo jako vystřižené z filmu Mexičan. A to už byl čas na odpolední spánek, skočili jsme do auta a vydali jsme se na cestu zpět do Monterrey s večeří v naší oblíbené Arteaze.