úterý 3. října 2017

Seznam výletů - Tips for trips

(ENG) We are just celebrating 2 years of living here. This is list of great trips you can do around Monterrey. We love those mountains! We hike them, we dont give up in search for water to swimm, we like architecture and getting to know everything interesting. We hate shopping.
This is what we colected and most of it also visited. Those I did are on my blog, I plan to add those my husband did as well, but I need him to help me, so it takes time :-)
Most of it we did with our daughter in the belly or up to her 1,5 years.

(CZ) Slavíme dva roky života v Monterrey. Když jsme přijeli, bylo to pro nás nudné město, protože jsme neznali, kam se tu dá jet strávit víkend. Zde je seznam výletů, které jsme dali dohromady. Většinu jsme podnikli, nebo ještě chceme podniknout. Kde jsem byla, z toho je příspěvek na blogu, kde byl manžel sám, z toho bude příspěvek, až ho dáme do kupy. Milujeme hory, lezeme na ně, nevzdáváme se hledání koupacích lokalit, máme rádi architekturu a poznávání všeho zajímavého. Neradi nakupujeme. Většinu jsme podnikli s dcerou, v těhotenství nebo do jejího roku a půl. 


Chipinque, El Piňal, EME - nice picnic, walk / morning hike
Chopón - short hike
Mitras, El Piloto - all day hike - very difficult
Teleférico, Antenas - all day hike
Cerro de la Silla - all day hike to Pico Note - very difficult
Cascadas de Guadalupe - nice walk, morning hike
Huasteca: Presa Rompepicos, Las Guitaritas - car sightseeing
La Estanzuela - all day hike and swimm/soak in stream
Capilla Schoenstatt - chapel with viewpoint reachable by car or morning hike
Cola de Caballo - touristic spot, waterfall, by car
Santiago - lunch place, nice town
Bioparque Estrella - all day, safari
Ciénega de Gonzáles, Salto de Santa Catarina, Paso de Lobos, Laguna de Sánchez - 1-2 days trip through the mountains with nice walk/ATW
Las Adjuntas - all day swimm/soak in stream, good car needed
Matacanes, Hydrofobia - 1-2 days adrenalin experience
Cascada de Chipitín - all day trip, moto/ATW, swimm
Rayones - all day trip, moto/ATW
Grutas de García, Xenpal - all day trip (2 half day trips) to a cave and a small zoo
Potrero Chico - all day trip, climbing paradise, pools
Termas de San Joaquín, La Azufrosa - 1-2 days hot springs
Parras de la Fuente, Casa Madero - 2 days sightseeing + vineyards
Dunas de Yeso, Cuatro Ciénegas - 2 days sightseeing, white sand, swimm
Las Dunas de Bilbao - 2 days sightseeing, white sand
Saltillo - 1-2 days, city sightseeing, museums, shopping
Arteaga - all day trip, sightseeing, shopping
San Antonio de las Alazanas, Monte Real, Mesa de las Tablas, Cabaňas La Moneda, La Marta - 1-2-3 days, mountain vilages, hike
La Viga - all day hike
Galeana, Puente de Dios, Pozo del Gavilán - 2-3 days sightseeing, mountain town
Real de Catorce - 2-3 days sightseeing, ghost town
Bustamante, Boca de Leones - all day swimm
Sabinas Hidalgo, Parque La Turbina - afternoon swimm
Presa El Cuchillo - all day, boat trip, barbecue

pátek 29. září 2017

Arteaga

Arteaga je Pueblo Mágico (kouzelná vesnička) asi hodinu a čtvrt jízdy směr Saltillo a dále na jih.


Kouzlo Arteaze dodává zejména potůček, který protéká hlavní ulicí Avenida Roman Cepeda Flores, lemovaný starými stromy. Ve vodě se cachtají děti, ve stínu stromů si prodavači postaví stánky, nebo prodávají přímo z korby či kufrů aut jablka, ořechy, med... Ulice je dlážděná kameny, kolem jsou přízemní domky. Arteaga je klidná, upravená vesnice ideální na nedělní procházku. Klima je tu příznivé díky vyšší nadmořské výšce, takže pokud je v Monterrey 36°C, v Arteaze bude tak 23°C. Doporučuji navštívit Presidencia Municipal de Arteaga, klasická koloniální budova otevřená pro veřejnost, zdarma WC, mrkněte do sálu - takový socialistický kulturák s nástěnnou malbou, my si tu vždycky ještě zahrajeme na klavír. A stavte se v kostele Parroquia de San Isidro Labrador, dopoledne se tam koná snad mše za mší.

 Parroquia de San Isidro Labrador


 Presidencia Municipal de Arteaga

Avenida Roman Cepeda Flores

Oblíbili jsme si restauraci La Calandria - rodinný podnik, sedí se na dvorku obehnaném zdí z nepálených cihel se stylovou výzdobou, výborné jídlo formou bufetu, neskutečně milý personál. Jako zvláštnost jsme ochutnali empanadu plněnou kukuřičnou houbou. Vždycky si dávám mole a chile relleno de carne. Můžete si ovšem objednat i enchiladas nebo carne asado... v druhé polovině září si nezapomeňte jako moučník dát chile ennogada.



V Arteaze jsou pěkné parky: jeden s hřištěm pro děti, ostatní typické čtvercové parkově pojednané náměstí se vzrostlými stromy, betonovými chodníky a altánem uprostřed, většinou jsou prázdné a čisté, největší z nich je trhové náměstí, kde se odehrává nedělní ruch. Kolem dokola jsou stánky po obou stranách cestičky. Rozsah trhu se liší dle roční doby, na jaře jsme viděli trhem zabráno tak 30 % čtverce, na konci léta tak 120 %, to jim náměstí nestačilo a trh vyhřezl i do okolních ulic a dalších cestiček parku. Najdete tu všechno: stánky s jídlem, ovocem, ořechy, sladkostmi, hračky, oblečení, batohy, knížky, domácí mazlíčky, domácí výzdobu, domácí potřeby, elektroniku, šperky, filmy atd.



kukuřičná houba

Jako zvláštnost jsem si jednou ve stánku se šperky a drahými kameny koupila "frijol saltarín" - skákající fazoli. Byla u toho cedule, že je to dobré na nervy a bolesti hlavy a celkovou pohodu a rovnováhu atd. Zeptala jsem se: "Jak to, že se hýbou?" Pan prodavač mi odpověděl: "Protože jsou živé." "A jak dlouho se vydrží hýbat?" zeptala jsem se. "Tak 4 měsíce je délka jejich života," odpověděl. Pěkná blbost, myslela jsem si. Ale koupila jsem jich 5, abych se tomu podívala na zoubek. Vybral mi ty, které se hýbaly nejvíce. Vypadalo to, že v nich jakože praská, jako statická elektřina. Záhadu jsme doma pozorovali, potom googlili a zjistila jsem, že ta fazole je opravdu živá, že za ten pohyb může červ, který je uvnitř uvězněný a snaží se dostat ven. Nějaká můra do toho oříšku naklade vajíčko, červík oříšek vyjí, a pak se má prokousat ven. Jenže Mexičan oříšek vyloupne dřív, usuší, ten ztvrdne, a červík se tak nemůže dostat ven a hýbe s fazolí. Rozdrtila jsem je kamenem, opravdu tam byly červíci, a vyhodila.

Arteaga je naše oblíbená víkendová destinace ještě z jednoho dalšího důvodu. Mají tu dost zábavy i pro nejmenší. Děti se v uličce, která vede z rohu náměstí, mohou svézt na ponících. Nikdy nevynecháme, a tak moje ani ne rok a půl stará dcera už klusala na poníkovi. Větší zájemci se svezou na větších koních, nenechala jsem si to ujít. A druhý bod dětského programu se nachází uprostřed parku, jsou tam trampolíny a nafukovací skákací hrady... A jeden extra starý kolotoč.






Naši procházku vždy zakončíme svačinou na dětském hřišti. Letos se jim urodila moc dobrá jablka.

pátek 25. srpna 2017

Las Adjuntas - koupání

V našem hledání osvěžení v parném létu jsme konečně našli našeho favorita, horský potok, nebo řeka v místě Las Adjuntas. Málem to byla La Estanzuela, tam se dojede autem hned, ale pak se musí jít hodinu a půl lesem ke koupacím místům. Místo toho do Las Adjuntas se jede autem 1 hodinu po asfaltu a 40 minut kamenitou cestou do údolí, ale pak jste na místě a popojdete si jenom podél řeky kam se vám to líbí. Pokud jste slyšeli o zážitkové akci "kaňoning" Matacanes (nebo hydrofobia) - tzn. jde se řekou po proudu a skáče se asi 6 hodin z vodopádů, tak Las Adjuntas je to místo, kde Matacanes končí. K cestě do Las Adjuntas potřebujete pořádné auto, nejlépe s vysokým podvozkem a 4x4. No a nejlepší to je na motorce, to poslední část cesty přeskáčete za 15 minut.


Do Las Adjuntas jeďte v sobotu. V sobotu tu je větší klid, protože mexičani sem vyráží většinou až v neděli, o sobotách někteří pracují. Přesto buďte připraveni, že potkáte spoustu bugin, čtyřkolek, motorek a přestavěných VW brouků s repráky. Las Adjuntas je most přes řeku a tři restaurace. Zaparkujte kde to půjde a nedivte se, že auta stojí v řece i tam, kde byste je nečekali.


Většinou po příjezdu začínáme obědem v restauraci vpravo za mostem. Nulová doba čekání, mexická klasika, mastné maso s rýží a tortilami. Záchody jsou asi na pozemku přes cestu, protože v dolních patrech mají jen sprchy a převlékárny. Po obědě nahodím dítě do nosítka na záda a vydáváme se řekou vzhůru proti proudu, nebo po cestě vedoucí podél řeky. Většina Mexičanů se koupe přímo před a pod mostem, to je jejich zvyk. Jen kousíček výš je plážička a asi 10 min chůze výše je fajn zatáčka se stromem, který stíní řeku. To je naše místo. Dá se pokračovat i dále, v příštím záhybu řeky na dohled je další velmi oblíbené místo na koupání. Tady se naložíte a trávíte čas masážemi a hrošením v mělké vodě. S plaváním nepočítejte.



pondělí 17. dubna 2017

Galeana - Velikonoce

Galeana je jedno z mála horských městeček, je větší než San Antonio de las Alazanas nebo Mesa de las Tablas. Galeana vás při toulkách horami překvapí svou velikostí a vybavením. To se stalo Lubošovi, který do Galeany přijel na motorce z Rayones a s povděkem natankoval. Kromě toho na náměstí našel slušný hotel Magdalena, díky kterému mohl naplánovat rodinný výlet s přespáním v této končině. Na cestu z Monterrey budete potřebovat 3,5 – 4 hodiny. Na oběd jsme se po cestě zastavili v Linares, odkud jsme začali pronikat do hor.



Do Galeany jsme vyrazili s přáteli na dvě noci. Termín výletu jsme vybrali na Velikonoce, spíše kvůli dovolené, než že bychom očekávali kulturní zážitky. A o to větší bylo naše překvapení. Galeana je administrativní a kulturní centrum horské oblasti, sjeli se sem lidé z široka daleka, ale my byli jediní nemexičtí turisté. Samotný příjezd do města je impozantní, vypadá to, že někdo dostal dotaci na příjezdovou komunikaci, a tak vybudoval luxusní čtyřproudovou komunikaci s lampami a středním ostrůvkem, ale vyzbylo jen krátký kus cesty. Při vjezdu do města nás překvapily masky, které na ulici zastavovaly auta a vybírali mýtné. Byly docela dost děsivé, otrhaní ďáblové, klauni a zombie.



Ubytovali jsme se v hotelu na náměstí a vyrazili na obhlídku okolí. Namířili jsme si to k Laguna Labradores, která je zvláštní tím, že jí hladina stoupla o několik desítek cm výše, než bylo zřejmě plánované, a tak posezení na břehu jezera je vlastně jen pro ty, kteří si chtějí máchat nohy ve vodě. A takové teplo tady zas tak moc často nebývá. Po jezeře jezdí lodě. Nic víc jsme nečekali. Ale jak jsme se autem prodírali stále hustším davem lidí a masek, pojali jsme podezření, že míříme do epicentra tohoto reje. Autem jsme dojeli téměř až k laguně na improvizované parkoviště. Na břehu byla spousta stánků, lidí a stage, kde probíhal program a koncerty. Prodírali jsme se davem, a v tom jsme si všimli, že k nám míří masky klaunů na chůdách. Klaunům se moc nelíbilo, že náš společník Kai je o dvě hlavy vyšší než průměrný Mexičan, a tak svou výškou konkuruje maskám na chůdách. V tom okamžiku se z Kaie stala hlavní atrakce festivalu, chtěli ho dovést na pódium, ale ubránil se a my hleděli se co nejrychleji ztratit směrem za stage, kde byla nejvolnější úniková cesta.




Měli jsme namířeno k Pozo del Gavilán – jediné cenote na severu Mexika. Šli jsme po náhorní plošině podél hrany, dole byla pole. Přelezli jsme zídku areálu, ve kterém těží bílý kámen, prohlédli jsme si kamennou stavbu, o které nevíme, zda to jsou ruiny domu, nebo nedokončená prezentace místního kamene. Přelezli jsme zídku na opačném konci areálu, na ceduli byl nápis, že kdo bude přistižen uvnitř, bude předán vyšší moci k posouzení prohřešku vniknutí na cizí pozemek. A byli jsme na hraně propasti na slovo vzaté. Jestli jste někdy zažili zklamání z propasti Macocha, tak tahle by byla přesně taková, jakou jste si ji představovali. Kulatá díra do země, tak 50 metrů hluboká a dole voda. Prý je možné dolu slanit i s kajakem. Potkali jsme tu pár ozbrojených strážců pořádku, kteří říkali, že tam minulý týden uklouzl nějaký student, ale zřejmě nespadl až úplně dolu. Nikde žádné zábradlí ani jiné náznaky bezpečnostních opatření.






V informačním stánku na náměstí jsme se konečně dozvěděli, co jsou zač ti ďáblové. Jedná se o nejstarší stále živou tradici severního Mexika – Chicaleros. V podstatě slaví něco jako masopust. Chicaleros pěstovali kukuřici, na začátku jara proto prosí bohy o dobrou úrodu. V horách byli na úrodě dost závislí. Slavnost shodou okolností probíhá souběžně s velikonočními svátky. Od středy masky vybírají peníze, v pátek a v sobotu se tančí, ďáblové hlídají svou sestru, kterou v sobotu při tanci někdo unese, aby si ji vzal za ženu. Následuje exemplární svatba, kterou jsme neviděli, tak víc nevíme, ale jistě to byla velká show a legrace na náměstí. Kromě těchto oslav město naplánovalo spoustu dalších aktivit, jako závody na kolech pro všechny věkové kategorie a pohlaví.


Třetí linii oslav tvoří církevní představitelé kolem kostela. Zašli jsme se zeptat kněze, co můžeme vidět v jeho režii. Před kostelem stloukali kříže… těšit se tedy můžeme na křížovou cestu se všemi zastaveními, jak se patří. Měli jsme na sobotu naplánovaný výlet, ale poslední zastavení mě zajímalo, tak jsem se na několikrát vyptala, kde se to bude odehrávat. Ptala jsem se kluků, kteří si chystali kříže: „Ale nenecháte se přibít, že ne? Budete tam jenom přivázaní?“ A ten jeden zahodil všechno, co měl v ruce: „Tak to teda ne, já myslel, že to bude doopravdy, jestli budeme jenom přivázaní, tak to na to kašlu.“ Ale pochopila jsem, že to byla legrace, že krev nepoteče a bude to jenom divadlo.


V sobotu jsme tedy vyrazili směr Rayones. Vyndali jsme dětskou autosedačku a naskládali jsme se obě rodiny do našeho auta s dětmi v nosítkách, aby si Mercedes neodřel podvozek na kamenité cestě. Opět jsme několikrát platili chicaleros, a dnes s nimi byla i jejich sestra s chlupatou hrudí. Cílem výletu byl Puente de Dios – Boží most. Nebýt parkoviště, na kterém nebylo kde zaparkovat, prostě byste jeli po cestě, vlevo řeka, a najednou by byla napravo. Řeka si promlela cestu spodem, nebo spíše šlo o ponornou řeku a strop jeskyně se časem propadl, až zbylo jen jedno místo, které tvoří most. Most je dost široký, porostlý keři, takže nahoře si těžko něčeho všimnete. Nechali jsme auto u parkoviště a sešli dolů. Ten útvar vypadá jako položený trychtýř. Dost tam foukalo. Na vyhlídce se fotí, na stěnách se leze, i když prší, je to pod převisem. Materiál je ta jejich slepená usazenina. Žádná Pravčická brána, ale na Mexiko dobrý. Potkali jsme tam majitele našeho hotelu a člověka, který má v Galeaně na starosti cestovní ruch, byl šťastnej jako blecha, že nás tu má. Popojeli jsme ještě kilometr po proudu k mostu, chtěli jsme si udělat piknik u řeky. Pod mostem bylo narváno, jak je dobrým mexickým zvykem, grilovalo se o 106. Přestože místo nebylo nic moc, chvilku jsme se zdrželi, ale s koupáním to nemělo nic společného.




Do Galeany jsme se vrátili tak akorát, abychom se stihli vypravit na poslední zastavení ukřižování Ježíše Krista. Scéna byla docela dobře pojata, na autě s repráky četl kněz do mikrofonu, co se děje, na opačném konci seděla skupinka žen v tunikách a bědovala, kolem pobíhali římští vojáci ve stavebních helmách nastříkaných na stříbrno a uprostřed scény ležely tři kříže s uvázanými hříšníky. Vojáci v červeném se shromáždili u prvního kříže a celý dav diváků jim držel palce, protože vztyčování kříže vypadalo docela divoce a napínavě. Ale podařilo se vztyčit všechny tři kříže. Pak Ježíš zapomněl text, tak mu napovídali, a nakonec to kněz dořekl za něj. Zjevně vybírali podle vlasů a ne rozumu. Setmělo se, už byla docela zima a ti chudáci tam zůstali trčet jen v bederních rouškách. Typické mexické dvouhodinové zpoždění… Utíkali jsme na večeři před davem, který nesl do kostela Ježíšovo tělo – tentokrát již jen sochu. Byla jsem moc ráda, že jsem to viděla, a že je nepřibíjeli hřeby, jak se to dělá v jiných mexických končinách dodnes. Mám z toho docela silný zážitek i přes ty nedokonalé detaily, které tu popisuji.

 




V neděli jsme vyrazili k domovu, ale protože se neradi vracíme druhou stranou, rádi děláme okruhy. Přejeli jsme hory na druhou stranu a zamířili k Saltillo od jihu. Na oběd jsme se zastavili v Arteaze, čímž jsme si objevili naši oblíbenou víkendovou destinaci pro následující podzim.


pondělí 6. února 2017

Potrero Chico - horolezecký ráj

Asi hodinu cesty na sever ze San Pedro směrem na Monclova leží městečko Hidalgo, ve kterém najdete dost směrovek na Parque Recreativo Potrero Chico. V překladu to znamená Malá Pastvina, místo dokola obehnané hřebenem hor - ostrých dvoutisícovek, se soutěskou, kudy vytéká potok (pouze když zaprší). Soutěska je podobná vjezdu do Huasteca v Santa Catarina. Kdybychom toto pohoří Sierra El Fraile objeli dokola, jeli bychom směrem do Termas de San Joaquín a v podobné soutěsce z jihu jsou Xenpal a Grutas de García.


Mezi Hidalgem a soutěskou je spousta kempů a ubytovacích areálů. Překvapilo nás množství lidí, většinou Američanů, kteří v kempech pobývají, ale jsou to samí horolezci. V soutězce jsou mluvící skály. Budete sedět dole a ze všech stran, ze všech kolmých stěn, uslyšíte hlasy. Budete dlouho koukat, a nakonec najdete barevné pavoučky, jak lezou nahoru. A s každým dalším pohledem jich najdete víc a víc. Je to vyhlášené místo lezců. A ony ukazatele na Parque Recreativo směřují ke koupališti s pěti docela velkými bazény. Neměřili jsme je, ale největší z nich má 2 m hloubky. A proto i ty kempy musí mít své bazény.



Nechali jsme auto na konci asfaltu a vypravili jsme se do nitra údolí pěšky. Moc nechápu, co tu ty krávy spásají, když tu rostou akorát kaktusy a ostnaté křoví. Přistihli jsme majitele, jak jim sem veze pickupem seno. Ale ohrada je to parádní. Ráno to nevypadalo na extra teplý den, ale slunce se nám opřelo do ramen a brzy nás donutilo se otočit a vrátit. Měli jsme namířeno 3 km k prameni, který ukazuje Google maps. Nečekali jsme zázraky, ale byl to cíl.




S radostí jsme se uchýlili do stínu skal do prázdného areálu koupaliště s vypuštěnými bazény. Je zima. Jedno, že je 30 °C. Odhalili jsme jednoho obyvatele, kterému období mimo sezónu zjevně vyhovuje. Pod střechou z hnízda visel černobílý pruhovaný ocas jak nějakého lemura, a za pár minut se jeho majitelka probudila a ukázala se nám celá. Překvapila svou délkou a kočičíma ušima. Dlouho jsem hledala, co by to mohlo být a jediným možným výsledkem je žanetka (genetta).



neděle 5. února 2017

Schoenstatt - poutní místo

Postupně dostáváme tipy na hezké výšlapy na kopce v okolí Monterrey. Pokud se vám zdá, že se lze vypravit akorát tak na Chipinque, tak vězte, že je toho více. A Schoenstatt vás překvapí. Schoenstatt je celosvětové církevní sdružení, které má v různých zemích své malé působiště na pěkných místech. Je to skoro stejný hřeben jako Cerro del Chupón, ale přístupný z jihu z Canadá del Sur. Těsně před hřbitovem zahněte doprava do černé brány. Mimochodem, na tomto hřbitově dojedete autem až k hrobu.

Autem můžete vyjet až nahoru, cesta je dobrá, klasický vroubkovaný beton. My nechali auto 2 km pod vrcholem, kde končil asfalt, a šli pěšky 45 min nahoru a 30 min dolu. Na kočárek to není. Podél cesty jsou po 100 metrech tabulky se vzdáleností, která vám zbývá a nepravidelně betonové stěny s nějakým moudrem nebo citátem.



Nahoře vejdete na soukromý pozemek, kde bydlí správce. Za domkem je parkoviště, nestyďte se jet, dokud to jde. Za parkovištěm je sad jak na Petříně. Pro návštěvy zavřeno pouze v úterý. Rozvrh mší na obrázku:



Vrcholem výletu je kaplička. Areál vás překvapí svou nemexičností. Ocitli jsme se snad na jižní Moravě? Nebo v ráji? Ideální místo na svatby. Jistě že všudypřítomné detaily jako plastové nádrže na vodu Rotoplast vás stále vrací do reality, je třeba trochu přimhouřit oči. Ale kaplička je věrná, univerzální a dotažená do detailů. Někdo si tu vyhrál s umístěním a plánováním. Je to kouzelné místo. A na prostranství před kapličkou je fajn trávníček, kde se naše batole může protáhnout, než ji zase upoutáme do Manducy na záda.