čtvrtek 17. května 2018

Seznam výletů - Tips for trips

(ENG) This is list of great trips you can do around Monterrey. We love those mountains! We hike them, we dont give up in search for water to swimm, we like architecture and getting to know everything interesting. We hate shopping. This is what we colected and most of it also visited. Those I did are on my blog, I plan to add those my husband did as well, but I need him to help me, so it takes time :-) Most of it we did with our daughter in the belly or up to her 2 years.

(CZ) Když jsme přijeli do Monterrey, bylo to pro nás nudné město, protože jsme neznali, kam se tu dá jet strávit víkend. Zde je seznam výletů, které jsme dali dohromady. Většinu jsme podnikli, nebo ještě chceme podniknout. Kde jsem byla, z toho je příspěvek na blogu, kde byl manžel sám, z toho bude příspěvek, až ho dáme do kupy. Milujeme hory, lezeme na ně, nevzdáváme se hledání koupacích lokalit, máme rádi architekturu a poznávání všeho zajímavého. Neradi nakupujeme. Většinu jsme podnikli s dcerou, v těhotenství nebo do jejích dvou let.



Chipinque, El Piňal - nice picnic, walk / morning hike, kids friendly
eMe 1, eMe 2 - all day hike, no kids
Chupón - short hike
Mitras, Pico Perico - all day hike - very difficult, no kids
Teleférico, Antenas - all day hike
Cerro de la Silla - all day hike to Pico Note - very difficult, no kids
Cascadas de Guadalupe - nice walk, morning hike
Huasteca: Presa Rompepicos, Caňon Santa CatarinaLas Guitaritas - car sightseeing / moto
La Estanzuela - all day hike and swimm/soak in stream, kids friendly
Capilla Schoenstatt - chapel with viewpoint reachable by car or morning hike, kids friendly
Cola de Caballo - touristic spot, waterfall, by car, kids friendly
Santiago - lunch place, nice town
Bioparque Estrella - all day, safari, kids friendly
Ciénega de Gonzáles, Salto de Santa Catarina, Paso de Lobos, Laguna de Sánchez - 1-2 days trip through the mountains with nice walk/ATW
Las Adjuntas - all day swimm/soak in stream, good car needed
Matacanes, Hydrofobia - 1-2 days adrenalin experience, no kids, or one day "al salmon"
Cascada del Chipitín - all day trip, moto/ATW, swimm
Potrero Redondo - all day trip, moto/ATW
El Pajonal - all day trip, moto/ATW
Rayones - 1-2 day trip, moto/ATW
Cebolla - 2 day trip, moto/ATW
Grutas de García, Xenpal - all day trip (2 half day trips) to a cave and a small zoo, kids friendly
Cueva Ahumada - half-day trip to prehistoric petroglyphs
Boca de Potrerillos - half-day trip to prehistoric petroglyphs
Potrero Chico - all day trip, climbing paradise, pools
Termas de San Joaquín, La Azufrosa - 1-2 days hot springs, kids friendly
Bustamante - all day swimm and cave, kids friendly
Sabinas Hidalgo, Parque La Turbina - afternoon swimm
Parras de la Fuente, Casa Madero - 2 days sightseeing + vineyards
Dunas de Yeso, Cuatro Ciénegas - 2 days sightseeing, white sand, swimm
Las Dunas de Bilbao - 2 days sightseeing, white sand
Saltillo - 1-2 days, city sightseeing, museums, shopping
Arteaga - all day trip, sightseeing, shopping, kids friendly
San Antonio de las Alazanas, Monte Real, Mesa de las Tablas, Cabaňas La Moneda, La Marta - 1-2-3 days, mountain vilages, hike
La Viga - all day hike, no kids
Galeana, Puente de Dios, Pozo del Gavilán - 2-3 days sightseeing, mountain town
Real de Catorce - 2-3 days sightseeing, horse riding in mountains, ruins, ghost town
Presa El Cuchillo - all day, boat trip, barbecue
Chepe train from Chihuahua to Pacífico (Los Mochis or Los Cabos)

čtvrtek 10. května 2018

Vanesa oslavila 2. narozeniny

První narozeniny jsme slavili s babičkami, druhé s naší mexickou rodinou přátel. Využila jsem této příležitosti, abych 1) na oplátku pozvala naše přátelé, 2) oznámila jim konec našeho pobytu a 3) sdílela s nimi radostnou novinu očekávání dalšího potomka.


Vyzkoušela jsem si, jaké to je připravit fancy mexickou oslavu narozenin. Na druhou stranu jsem to až zas tak mexické nechtěla - nepřišla jsem na chuť hlavnímu bodu narozeninových oslav - piňatám. Piňata je papírová věc, tradičně ve tvaru koule s hroty, ale může mít jakýkoliv tvar, třeba oblíbené kreslené postavičky, kytičky, autíčka atd. Většinou je to moc pěkný výtvor. Nasypou se do toho bonbóny, lízátka, sladkosti všeho druhu a děti se střídají a mají to rozbít tyčí, aby se sladkosti vysypaly. Dospělý ještě může tahat za šňůru, na které piňata visí a hýbat s ní tak, aby se šikovným hůře trefovalo. 1) Nerada rozbíjím krásné věci, a myslím, že i Vanese by to bylo líto. 2) Nelíbí se mi, že děti použijí násilí k tomu, aby se dostali ke sladkostem. 3) A nelíbí se mi, že tady jedí děti tolik sladkostí. Z každé oslavy si přineseme pytlíček posbíraných bonbónů, který doma schovám a následuje boj o příděl. Ne, děkuji. Takže naše oslava byla bez piňaty.


Klasická mexická oslava střední vrstvy by se dělala doma na dvorku, nebo v parku na hřišti. Pozvali by se kamarádi, přinesl dort, možná objednal stánek s tacos, a na stromě by visela piňata. Jenže my bydlíme v San Pedro, tady se dělají větší oslavy, maminy se předhánějí, kdo bude mít lepší fiestu. Většina oslav se odehrává v pronajatém Salón de fiestas - herně pro tento účel pronajímané. Stačí si vybrat hernu a zaškrtat, který servis si objednávám. Pronájem herny plné skluzavek, bazénků s míčky, trampolín, houpaček, domečků, autíček, nafukovacích hradů atd. na 3 h je tak za 5000 pesos/Kč. Počítá se s občerstvením pro 40, 60, 80, 100, 120... osob, dort, výzdoba, hudba, fotograf, zábavní program - show. Většinou se objedná příchod oblíbených postaviček (stylu Mickey Mouse), dospěláci se oblíknou do obřích plyšových kostýmů a děti se s nimi fotí. Jenže jsou tak obří a nemotorní, že se jich malé děti bojí. Alternativou je loutkové představení. Jenže většina se jich odehrává v divadélku - krabici, kde loutky akorát poskakují, protože nemají prostor, aby někam šly. To všechno navýší cenu na 11 - 18 000 pesos/Kč. Uf.


Nemám ráda ani Salones de fiestas. Jsou většinou tmavé, bez oken, zatuchlé, klimatizované, hračky jsou ohrané a špinavé. Takže jsem hledala nějaký kompromis, který by mi ušetřil trochu práce - třeba s občerstvením. Chtěla jsem to mít alespoň částečně venku. Chtěla jsem objednat loutky, protože Vanesa miluje seriál Máša a medvěd, a našla jsem loutkáře, kteří hrají bez divadýlka a interagují s dětmi. Takže mým dárkem byl příchod Máši na oslavu. Loutkáři potřebovali elektriku pro zapojení reproduktoru, a v našem parku třeba veřejná zásuvka není. Takže parky jsem zavrhla též. Hledala jsem restauraci, a vlastně znám jen jednu, která má dětskou herničku a zahrádku - Pispi and Mau. Je to blízko, Vanesa si tam ráda chodí hrát s kuchyňkou, já si tam ráda chodím sednou ven na kávičku. Klaplo to. Nabídli mi servis za 270 pesos/Kč na dospělého a 200 pesos/Kč na dítě. V ceně byla rezervace/pronájem celé restaurace na 3 h, dort a základní výzdoba stolů. Celkem se to ale pro 20 dospělých a 30 dětí vyšplhalo též na 12 000 pesos/Kč. Loutkáři mě vyšli na 2800 pesos/Kč za 50 min program - představení prokládané aktivitami, kdy děti tancovali s loutkami, mohli si je půjčit a vodit je, drželi provaz, po kterém loutky chodily jako v cirkuse atd. I během představení loutky chodily k dětem, třásli jim rukou, nebo je hladily. Dětem se to moc líbilo, Vanesa byla z Máši unesená. A jednu malou loutku dostala jako dárek.


Sama jsem si připravila hudbu, pozvánky, program a drobnou výzdobu: nápis VANESA, fotky s přáteli na šňůře viseli na zelené stěně venku, kde jsme se fotili, zapichovací kolečka se samolepkou Máši, balónky, květiny, dekoraci na stoly, omalovánky a barvičky, dáreček s Kinder čokoládou, bublifukem a foukačkou dostávali už při příchodu, ne při odchodu. Při odchodu se hosté podepisovali s věnováním do knížky a maminy si odnášely květinu ke dni matek, který tu vychází též na 10. 5.



Řekla bych, že oslava se povedla, alespoň vše proběhlo dle mých představ.
Kupodivu mexický servis byl bez problému, naopak velice vstřícný.

čtvrtek 5. dubna 2018

Konec dovolené a návrat

Den 10. - rozloučení s bazénem
Jen tak tak jsme se mezi snídaní a odhlášením z hotelu v 11 h stihly vykoupat. V 11,20 jel hromadný taxík na letiště za 20 dolarů, kdybychom jeli soukromým, bylo by to prý za 80 dolarů.


Na letišti jsme byli předčasně, proto se nám jen půlhodinové zpoždění zdálo jako dlouhé čekání. Letělo to v 15 h.


Den uběhl strašně rychle. Let trval jen hodinu a půl, ale s hodinovým časovým posunem bylo najednou 17 h, než jsme se dostali domu, ještě jsme byli pro chleba v nově otevřené pobočce Bread v Arboledas, bylo 19 h... Tento den byl poněkud únavný. Ale celková dovolená skvělá. V zásadě bychom nic neměnili. Jedno bez druhého by bylo takové nedotažené.

středa 4. dubna 2018

Cabo - El Arco, Playa Medano

Den 9. - ta trocha co je k vidění okolo
Poslední den, a my ještě ani nebyli na pláži! Hned ráno jsme vyrazili na výlet lodičkou na největší atrakci El Arco - skála ve tvaru oblouku na jižním cípu Baja California. Hned před hotelem nás chytili a posadili do lodičky u nejbližšího mola. 45 minutový výlet za 15 dolarů na osobu. Už jsme odjížděli, když se k nám rozhodla přidat rodina s dětmi. Ale ti chtěli jet jen na Playa Medano. První zastávka výletu (po výsadku na Medano Beach) byla lokalita pro šnorchlování. Do vody hodili trochu tortil a najednou tu bylo hejno ryb se žlutými ocasy. Dále nám ukázali pelikání skálu, ze které někteří skákali do vody, skálu jako prst nebo otočený Kalifornský poloostrov, Playa del Amor (Pláž lásky, za odlivu se zde dá vystoupit a koupat) a jeskyni s oknem do Pacifiku - průrva kterou se valí vlny tam a zpět mezi Pacifikem a Kalifornským zálivem. Ve stínu skal se na jednom kameni tísnila kolonie lachtanů. A konečně za rohem El Arco. A o kousek dál Playa del Divorcio - Pláž rozvodů, mnohem větší než pláž lásky, s divokými vlnami na pacifické straně, na téhle se koupání nedoporučuje. Obě jsou spojeny šíjí. Dnes vlála červená vlajka na obou.


okno do Pacifiku

El Arco

Lachtaní kolonie

Playa del Amor


Nechali jsme se inspirovat a požádali jsme o výsadek na Medano Beach, stejně jsme ji měli ještě dopoledne v plánu, tak alespoň si ušetříme cestu. Vyskočení z lodi, kterou odnáší vlny tam a zpět je docela legrace, suší nevyváznete. Vydali jsme se směrem k majáku, kde byla pláž úplně prázdná, na posledním exkluzivním pozemku se teprve dostavuje obří komplex. Nejblíže moři budou rodinné vilky s přepadovým bazénem, za nimi hotel. Písek je tu hrubý, ale zato rychleji padá ke dnu a voda se méně kalí. Vlny jsou tak akorát, břeh rychle padá dolů. Vykoupali jsme se, Vanesa si pohrála v písku, a když si rukama od písku promnula oči, byl čas odejít domů na oběd. Zrníčka jsme jí vyndavali ještě dva dny. Ale šikovně spolupracovala.





Odpoledne se opakovalo: někdo spal, někdo mohl na vycházku po obchodech. Poté bazén. Večer se pro nás zastavili přátelé autem, chtěli nám ukázat opuštěnou pláž s nejkrásnějšími západy slunce. Jeli jsme asi 20 minut, stíhali jsme to tak tak. Ale slunce dnes zapadlo do mraků a nic moc z toho nebylo. Jen tam na dunách strašně foukalo a byla zima.




úterý 3. dubna 2018

Cabo San Lucas

Den 8. - all inclusive
Odpočíváme. Dopoledne jsme strávili v dětské herně a běháním ve fontáně. Dětský bazének byl moc studený a na skluzavku do vody se Vanesa bála, protože jednou za čas se na její střechu převrhl sud plný vody. Okouzlila mě dětská lehátka se slunečníčky. Ale jinak bylo okolí bazénu celý den na přímém slunci, protože slunce bylo už zase hodně vysoko na obloze.




Po obědě si Vanesa poprvé za celou dovolenou odpočinula pohodlně v posteli. Takže nebylo divu, že s Lubošem oba zaspali až do šesti. Já si dovolila samostatnou vycházku do nákupního centra a moc jsem si to užívala. V přístavu jsem dokonce viděla lachtana žebrajícího o rybu.




Do setmění jsme se šplouchali v teplém bazénu, a pak ve vířivce. Na večeři jsme šli s přáteli z práce.

pondělí 2. dubna 2018

Todos Santos

Den 7. - Velikonoční pondělí - Hotel California
Ráno jsme se šli projít po nábřeží La Paz. Město má velký rozvojový potenciál. Spoustu volných pozemků v centru města, blok od moře. Je to příjemné město pro pěší. Až na pár hospůdek pro Amíky, aby mohli říct: "Tý jo, byl jsem v mexickém baru." je nám celkem líto, že opouštíme toto poklidné letovisko a míříme do středu Amerických prázdninových destinací do Los Cabos. Cabou jsem dvě: Cabo San José je hlavně administrativní, mexické, původní a nyní i centrum nepokojů mezi drogovými kartely, a Cabo San Lucas, které je hlavně plné hotelů, turistická destinace a vcelku i bezpečnější.



Cestou plánujeme zastávku v Pueblo mágico Todos Santos. Jeli jsme hodinu a půl opět kaktusovým suchopárem až do odbočky na Všechny Svaté, kde jsme vjeli do oázy. Všude palmy a zeleno. Připomínalo mi to betlém - kopec s domky, palmami a velbloudy, dole oáza, nahoře poušť. V Todos Santos je hodně cihlových domů. Dříve bylo město vyhlášeno cukrovarnictvím. Dnes je turistické, hlavně díky Hotelu California ze stejnojmenné známé písničky. Pro hosty hotelové restaurace parkoviště u hotelu zdarma (za spropitné). Všichni fotili jak vzteklí zvenku i zevnitř. Jídlo dobré, překvapivě za normální cenu. Na dvorku byl jako atrakce hrnčíř, který na kruhu vytvářel pro hosty suvenýry. U vedlejšího stolu dostali psa a hlavu psa, asi mu předtím ukázali fotku svého mazlíčka. Jinak dělal vázičky. Prošli jsme se blok na náměstí a ke kostelu. 








Jedeme ještě omrknout Punta Lobos - pláž lachtanů. Ale nic víc než pláž plná pelikánů tam nebylo. Moře divoké s unášejícími proudy, Luboš tam skočil a zase rychle vylezl.


Za další hodinu jsme dojeli do Cabo San Lucas. Chtěli jsme autem vyjet na nějakou vyhlídku, ale všechno je to zabrané hotely. Je pěkné, že je kolem města tolik kopců. Ubytovali jsme se v Hotelu Marina Fiesta - resortu přímo v maríně. Nabízeli all inclusive servis za přijatelnou cenu (16 000 pesos za tři noci), nebo pouze ubytování. Hotel je přímo v přístavu na pěší zóně, které spojuje centrum s obchody s pláží, vše co jsme chtěli v dochozí vzdálenosti. Bála jsem se, že večer bude hluk z restaurací před hotelem, ale nebyl. Vůbec to vlastně nebylo tak narvané, jak jsem předpokládala vzhledem k Velikonocům. Bylo to fajn rušné turistické místo. Hotelové all inclusive zahrnovalo několik restaurací v maríně a ve spřáteleném hotelu Hacienda Encantada, kam jsme se ale nestihli podívat. Mile nás překvapila teplá voda v bazénu, dvě vířivky s ještě teplejší vodou, pokoj v přízemí, takže jsme nepotřebovali zabírat lehátka u bazénu, seděli jsme prostě na vlastní terase, a fungl nová dětská zóna s vodními hrátkami, fontánami a hernou, kde nabízeli i hlídání dětí od 9 do 16 h od 4 do 11 let. V dětském bazénku byla ale ledová voda.

neděle 1. dubna 2018

La Paz

Den 6. - Boží hod Velikonoční - koupání
Ráno nás vzbudilo hlášení, že hosté ubytovaní v kajutách mají odevzdat klíče na recepci a pospíšit si na snídani. Dnes byl časový posun, čekali jsme, že přijedeme v 8 místo v 7, ale loď asi jela rychleji, protože bylo 6 ráno. Spali jsme tak 5,5 h. Vysprchovali jsme se, pobalili věci, Vanesu do nosítka a vyrazili na tu snídani. Probudila se. Ke snídani bylo kafe a sladký chleba. Svítalo, loď manévrovala k molu. Výstup opět trval dlouho, stání ve frontách, čekání na vstupní kontroly zavazadel a dokumentů... Překvapilo mě, že jsme nepřijeli do La Paz, ale do přístavu v Pichilingue, nedostatečná příprava. Vzali jsme si taxíka, nebylo z čeho vybírat, byl to křáp, uvnitř smrděli zplodiny, jeli jsme asi 20 minut. Cestou mi došlo, že jedeme ze směru, kde asi má být pláž Balandra, kam jsem chtěla dnes jet a strávit den koupáním v klidné zátoce. Krajina kolem byla celkem dle očekávání vyprahlá - skály a kaktusy, nikde jediný strom.



Hotel Seven Crown Malecón byl moc příjemný. Na recepci samí usměvaví pěkní vysocí hoši. Dostali jsme navíc jednu snídani. Přebalili jsme zavazadla a vyrazili do půjčovny pro auto, abychom se mohli dostat na pláž Balandra. Tam jsme narazili na problém - National Car rental má v podmínkách, že i když půjčovné již bylo zaplaceno, budou chtít vidět kartu, ze které to bylo hrazeno. Během rezervace této cesty jsem několikrát dávala údaje o platební kartě. Dopadlo to tak, že mi volali z banky, že zachytili podezřelou transakci. Nejprve testovací převod 1 Kč, poté nákup šperků za 1000 dolarů. Snížili mi automaticky limit pro internetové nákupy, ale protože jsem zavolala pozdě, transakci nechali proběhnout s tím, že mohu požádat o reklamaci a vrácení. Ale dohodli jsme se na zablokování karty. Zablokovanou kartu jsem si s sebou na výlet nevzala. K čemu taky. Nebylo cesty tam ani zpět. Paní na nás koukala, my na ni. My po ní chtěli navrhnout řešení. Na to Mexičan není stavěný. Nakonec zvedla telefon a začala volat. Poradili jí, že máme rezervaci zrušit, požádat o vrácení peněz (- 10 %, které si nechají), ale protože chceme ve službě pokračovat, peníze by nám měli vrátit. Měla jsem zavolat na zákaznický servis. Kámen úrazu všech mexických služeb - na žádný zákaznický servis se nikdy nedovoláte. Po půl hodině vyzvánění se stále nezdálo, že by to paní nějak pohnulo, tak jsem jí řekla, že tohle nikam nevede. Za chvíli mi dojde kredit i baterka. Někam zavolala a potvrdili jí, že tohle čekání na telefonu se platí. Zavolala ze svého a hned jí to přijali. Vysvětlila jsem jim problém, vytvořili jsme novou rezervaci. Zkoušeli mě někam přepojit na reklamace, ale tam to nikdo nebral - opět. Dodnes nechápu, proč tyto dva úkony byly na sobě závislé. Reklamací jsem se mohla zabývat později, teď jsme chtěli novou rezervaci na Lubošovu kartu. Jen co jsem nadiktovala čísla z karty, zježili se mu vlasy na hlavě, protože neměl odblokované internetové bankovnictví. Myslela jsem, že ho kopnu. Běžel do hotelu (1 blok) na wifi, ale nedařilo se mu to. Platba přesto proběhla v pořádku, naštěstí. Jenže paní tam tu rezervaci ještě asi dvě hodiny neviděla v systému. Tvrdila, že čeká na zrušení původní rezervace, aby se uvolnilo auto a ona nám ho mohla znovu půjčit. Nakonec jsme se dozvěděli, že si můžeme půjčit pouze nejmenší kategorii, kterou jsme vzali, alespoň něco. Poslala mě do hotelu na wifi poslat reklamační email. Že prý bez jeho vyřízení se nepohneme dál. Blbost. Po těch dvou hodinách, kdy jsme už ztráceli naději na uskutečnění dnešního programu, dočkali jsme se hotelového pokoje a chystali jsme se zalézt do peřin a vyspat se, zazvonil telefon, že auto je připraveno. Nastal problém se zálohou, na kartě nebyl dostatek peněz v týdenním limitu pro výběr. Paní překvapivě přišla s návrhem, abychom si připlatili 600 za pojištění a záloha se zmenšila ze 45000 na 5000. A prošlo to. Jediné, co proběhlo dobře byl požadavek na dětskou autosedačku. Auto bylo v pořádku, jen trochu málo oleje. Nakonec jsem zjistila, že email s reklamací nedošel, protože paní neumí spelovat customer service - opravila mi to na costumer. Takže jsem ho posílala za 5 dní znovu.


Nasedli jsme do auta a vyrazili. Cesta na pláž trvala cca 40 minut. Jenže byla neděle a parkoviště u pláže byla plná. Rozhodli jsme se ještě kousek popojet, dopřát Vanese trochu spánku navíc a podívat se na Playa Tecolote, kde cesta končí. Tecolote je rozlehlá pláž lemovaná auty a slunečníky. Jeli jsme kam až to šlo, nehodlali jsme zapadnout do písku. Voda je tu klidná a mělká, i když trochu studená, nebo osvěžující, chcete-li. V písku se skrývají valouny, ze kterých se dobře staví přehrady a jezírka. Nakráčeli jsme do vody, ale dlouho nám sahala jen po kotníky, Vanesa byla spokojená. Měli jsme štěstí, že bylo střídavě oblačno a slunce nepálilo pořád. Po-rochnili jsme se v písku, obdivovali se horám za námi. Když se slunce sklonilo k obzoru a Mexičani začali balit, rozhodli jsme se přesunout na Playa Balandra.



 

Na Playa Balandra nás už pustili až na parkoviště u pláže. Jen jsme otevřeli dveře, vrhl se na nás roj pidi-mušek no-see-thems. V zátoce jsou mokřady. Rozhodli jsme se nekoupat a oblékli se do dlouhého lehkého. A místo na pláž jsme vyrazili na kopec. Byla odtamtud pěkná vyhlídka na zátoku. Balandra má vlastně dvě pláže. Jednu u parkoviště - s mouchama, a druhou za horou. Dostanete se na ní buďto přes kopec, nebo broděním mělkou vodou okolo z první pláže. Litovala jsem, že se nekoupeme.




Když jsme se pokochali výhledem, sestoupili jsme na druhou stranu kopce na druhou pláž, kde už žádné mouchy nebyly. Překvapila nás pestrost písku. Duny jemného písku, u vody však byl písek hrubý a dokonce v jedné části byla jen obroušená skála. Přešli jsme pláž až na konec, kde se ukrývá místní lákadlo - kamenná houba. Moře vymlelo skálu do tvaru houby. Nedávno na ni nějací turisté lezli a strhli ji, takže teď má v noze ocelové výztuže. Všichni se tam nahrnuli na focení se západem slunce. Brodili se ze všech stran, bylo těžké to vyfotit bez břicháčů v pozadí.




Na samotný západ jsme nečekali. Měli jsme před sebou cestu zpět, a tu jsme chtěli zkusit vodou podél břehu. Bylo to opravdu příjemné. Doporučuji sem jezdit ve všední dny. Cesta zpět do La Paz byla jedna dlouhá kolona aut jedoucích z pláží. A ti trubci jsou schopní celou cestu v koloně blikat blinkry ostatním řidičům k zlosti do očí. Nechápeme. Po příjezdu na hotel jsme si slíbili dobrou večeři. Vydali jsme se dva bloky od hotelu doprava a vrátili jsme se, zkusili jsme dva bloky doleva a vrátili jsme se, protože nikde žádná restaurace, jen zmrzlina, kavárny, BurgerKing a bary. Nechali jsme si poradit. Poslali nás do Bismark-cito. Šli jsme po náplavce a vyhýbali se cyklistům na strojích všech možných výšek a velikostí a rychlostí. Restauraci jsme nenašli, nakonec jsme ji minuli. Nikde neviselo jméno, viděli jsme ji a nelíbila se nám, protože byla plná obrazovek s fotbalem. Nakonec jsme došli k restauraci, která se nám líbila - El Zarape de Lorena Malecon. Příjemné prostředí, normální atmosféra, žádný bar pro Amíky. Zamilovali jsme si dětské menu, které nabízelo kromě smažených porcí i naši oblíbenou kombinaci - vývar se zeleninou a masem a kopeček rýže. Na talířku byl ještě smajlík z pasty z červené řepy. I naše porce ryby byly vy-ni-ka-jí-cí. Výborně jsme si pochutnali, špičkové servírování na talíři umazaném tou pastou z řepy. Nakonec jsme si ještě dali čokoládový dort a odcházeli jsme nadšení. Přejedení a unavení.